Výbor z básnické tvorby Lydie Romanské představuje verše z většiny autorčiných sbírek, jichž napsala na dvě desítky, a sice od titulu Půl hodiny po lásce (1982) k zatím poslední knížce s názvem Zpovídat se z poezie (2023).
Jako básnířka se etablovala s darem rozvinuté, osobitě pojaté metaforiky, intimní ženské tematiky vsazované do životního a přírodního cyklu. Své životní peripetie a mnohdy velmi obtížné situace dokáže přetavit v konfesi lidskosti, lásky a oslavy života. Jistotu jí poskytuje prostor domova miniaturizovaný do detailů všedních věcí jejího bytu (Káva pro H., 2018) projektovaného však i do prostoru regionu, známých míst srostlých se vzpomínkami a opředených jazykem a příběhy předků (Poločas, 1989). Tato zakotvenost však není svazující, spíše inspirující k expanzi do nejobecněji pojatého prostoru intenzivní lidské vnímavosti, citu a pokory (Den latimerie, 2002). Je ctitelkou čisté poezie podle Henriho Bremonda, k němuž se přihlásila v letech 2016–2018 třemi sbírkami veršů. Posunula se od všeobjímajícího ztvárnění známého světa k novým skutečnostem v prostoru svobodné imaginace.