Nosíme je v sobě všichni – drobné deprese, smutky, neúspěchy. Michal Novotný je nazývá černými zrny.
Hrdinku jeho románu, Kláru, nadanou okouzlující baletku, přivedla černá zrna na okraj propasti zvané sebevražda. Do širokého, takřka hrabalovského toku vnitřního monologu je čtenář vtahován detektivní metodou postupného odhalování lidských osudů ovlivněných válkou, poválečným vyhnáním sudetských Němců i morálním marasmem socialismu.
Autor tak činí s neskonalou upřímností, chutí vyprávět, ale i znejisťovat předem dané odpovědi. Smutná a komplikovaná období naší historie podává přes hrdinství i selhání obyčejných lidí. Vznikl brilantní text o vině, ztrátě a pokání.