S románem „Budiž tma (Osmdesátá)“ se autor pokouší pochopit jedno z nejsložitějších a rozporuplných období sovětské epochy: období vrcholu „konečně vítězného socialismu“ a jeho prudkého ztroskotání. Hledání hlubokých kořenů krutosti a příčin utrpení v životě obyčejných lidí z provinčního města v srdci velké země, živé obrazy střetů světonázorů, sil a postav, osobních tragédií hrdinů na pozadí kolektivní tragédie se vyznačují vlastností multidimenzionality: porozumění světa dětskou myslí, pokusy pochopit tok událostí viděných očima malého Alekseje Panarova, nacházejí paralely a odrazy v myšlenkách a činech dospělých — nejednoznačných, rozporuplných, někdy vedoucích k pokraji smrti.

Pokud čtenář cítí potřebu přehodnotit, porozumět s časovým odstupem míře toho, co se stalo v osmdesátých letech, „když čas vyhladí kontury, skryje obrysy a ztlumí jasnost dojmů z událostí“ — je tato kniha pro něj. Pokud se čtenář zamýšlí o ontologii krutosti a dialektice lidských činů, přemýšlí o světě, jeho smyslu a realitě, kráčí po filozofických cestách předchůdců, od pre-socratiků po existencialisty a novokantovci — je tato kniha pro něj. Pokud si čtenář užívá estetiku symbolismu, doby Stříbrné, poezie A. Bloka, Quattrocento a expresionistické malby — je tato kniha pro něj.

Pád třetího Říma, tma, která se zvedla z hlubin kolektivního vědomí a pokryla zemi radioaktivním mrakem hořícího Černobylu, zrod jiných větrů, které hurikány zametou později, v devadesátých letech, boj sil toužících tyto větry poslat do svých plachet a zůstat na hladině, sil lhostejných k smrti obyčejných lidí, náhodně vtažených do jejich pole, a nezničitelná naděje na lepší, věrnost, lásku — to vše v románu Sergeje Zacharova „Budiž tma (Osmdesátá)".