Monografie „Zvířata v hebrejské bibli a židovské tradici“ se zabývá zvířecím světem v klasických textech judaismu a v tradici od starověku až po současnost. Základním biblickým textem, který definuje vztah mezi člověkem a zvířaty, je v knize Genesis od Stvořitele deklarované pověření vládnout nad celým stvořením. V dlouhé historii Evropy bylo toto poslání interpretováno jako právo využívat přírodu a těžit z ní. Hebrejská bible vypráví příběhy, netvoří ucelenou doktrínu o povaze zvířat. Najdeme v ní mnoho nařízení a zákonů o rituálním používání zvířat, ale málo spekulací, přesto lze vyčíst apel na laskavé zacházení s živými tvory. Ten je ještě výraznější v traktátech Talmudu a v dalších autoritativních textech. Různé proudy současného judaismu v reakci na environmentální krizi též rozvíjejí biblickou bioetiku a přinášejí nové výklady tradičních textů. Hledání souladu mezi rituálními příkazy Tóry a etikou v 21. století je velkou výzvou a inspirací pro současný judaismus i pro křesťanské interpretace starozákonních pasáží.