V románu Znamení věčnosti zpracovává Anker Larsen svůj sen o novém světě – o světě lásky, která dlí v ještě nezrozeném, o světě věčnosti, jež vstoupila mezi lidi a stala se životem samým. V řadě víceméně samostatných epizod zachycuje postupné přibližování se hlavního protagonisty (Jana Larsena) „božskému světu“ – slunečnímu nebi –, vrcholící úplným, bezpodmínečným odevzdáním se božské vůli v oběti sebe sama pro růst druhých. Na této oběti se rodí nová společnost – obec, která vrůstá do nebe.