Monografie představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století, básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska. Hypersenzitivní a přitom intelektuálně založený básník do svých veršů promítal žitou zkušenost, dvojí proměna jeho poetiky tak nabízí klíč k jeho dílu jako celku. K prvnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova. Druhý posun nastal ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil vrátit do Československa.