Strach je u chirurga přítomný celou dobu zákroku. Musí být. Kdybych ho neměl, je něco špatně, asi jako by umělec řekl, že nemá trému. Chirurg beze strachu je pro pacienta obvykle nebezpečnější než vlastní onemocnění.Strach, obava, respekt, každý tomu může říkat jinak. Když tyhle pocity nemáte, ublížíte, protože vás najednou nemá co zastavit. S nadsázkou říkám, že i opici naučíte operovat, ale už ne neoperovat. Strach je brzda, která člověka donutí udělat zákrok bezpečně. A když skončíte, přijde odměna. Úleva. Radost. Pýcha. Žádná únava. Když dooperuji, mám stejný pocit, jako když Jirkovi Lábusovi skončí premiéra, padá opona a lidé tleskají. Nebo jako když dá Messi gól. Jen s tím rozdílem, že u nás na sále je to bohužel bez potlesku.