Skvěle namíchaná kombinace hudebních vlivů a životních epizod jednotlivých protagonistů kapely dělá z alba Velká bouda překvapující mix povzbuzující organismus. Každý jednotlivec v něm přidává do pomyslného kotlíku svůj kousíček mozaiky a s nadsázkou a humorem, někdy i s určitou melancholií, naivitou nebo perverzní neohrabaností vypráví svůj pocit nebo prožívá svůj příběh, aby ho společně s ostatními zaobalil v dokonalý hudební kabátek protknutý folkovým kouřem amerického jihu, evropského středu a suchého ledu z opuštěného beatového klubu někde po maturitním předtančení. Pojítko jednotlivých skladeb před posluchačem přímo nevyvstává, ale zůstává skryto kdesi hlouběji, v oblasti spánkového laloku, čímž vytváří mezi skladbami určité napětí. Rozporuplný pocit však není výslovně nepříjemný. Přechody jsou doprovázeny hravostí a jakýmsi jakoby neuchopitelným respektem k absurditě, který dodává posluchači určitého klidu, že vše má svůj smysl, ačkoli se přesně nedá říci, jestli si z nás tvůrci dělají legraci, nebo to myslí vážně. Zdá se, že jsme ochotni na to přistoupit a smířit se s tím, že na některé otázky zkrátka nelze jednoznačně odpovědět, což nám může ve výsledku umocnit silný pocit svobody. Na hodnocení je asi příliš brzy, protože Velká bouda je debutovým albem kapely The Snědlipsa, která se ale už teď nechala slyšet, že po tomto opusu končit rozhodně nehodlá.