Neckářův jubilejní rok začínáme ohlédnutím za jeho prvním albem. Jak bylo tehdy zvykem, šlo o výběr především singlových písní, v tomto případě výlučně z let 1965 a 1966. Byla to éra jeho rychlého nástupu, podpořená tvůrci kolem divadla Rokoko, Tanečního orchestru Čs. rozhlasu nebo kapely Mefisto. Tou dobou bylo běžné, že zpěváci byli doprovázeni big bandy i malými elektrifikovanými soubory, protože repertoár byl vhodně různorodý. Vedle sebe se tak vejdou písně skoro swingové, skoro westernové, skoro bigbítové a skoro komediální, ale obdivuhodně držící pohromadě Václavovým klukovsky optimistickým hlasem, u nás v tu dobu jedinečným. Přidáte-li osvědčené skladatele formátu Jiřího Bažanta, Jaromíra Vomáčky nebo Bohuslava Ondráčka a texty neméně zkušených Jana Schneidera nebo Ivo Fischera, je kvalita jasná. Debutové album je obsahově i vzhledově retro v tom nejlepším slova smyslu, včetně titulní fotografie. Mládí z názvu už sice pro posluchače neplatí a Václavovi bude letos osmdesát, ale čas tuhle bitvu prohrává. Snadno zapamatovatelné, textově chytré a dobově pestrobarevné písničky měly, mají a stále budou mít své vděčné fanoušky všeho věku.

Tracklist: Hallo, mademoiselle (Are You Getting Tired of Your Little Toy) / Táborák pro dva / Proč se ptáš / Až louky rozkvetou / Vlčí máky / Ze soboty na neděli / Lékořice / Hříbě / Dostal jsem kuli / Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě / Spím / Den žen / Zrovna tahle / Stín katedrál / Bim bam (Let the Bells Keep Ringing