Soubor textů Václava Havla věnovaných problematice divadla – novinové články, recenze, medailony, komentáře k vlastním hrám, filozofující eseje, korespondence, projevy, příspěvky do sborníků, vzpomínky.

Výběr z autorovy téměř šedesátileté publicistické činnosti je rozčleněn do tematicky koncipovaných oddílů a opatřen příslušným poznámkovým aparátem. Hlavním důvodem pro jeho vydání je roztroušenost divadelních témat v rozsáhlém a pestrém díle Václava Havla.

Uspořádala Anna Freimanová, předmluvu napsal Martin Palouš, doslovy Zdeněk Hořínek a Lenka Jungmannová.

Téma je uvedeno historicky cenným svědectvím a vzpomínkami Václava Havla na vlastní působení v pražských divadlech v šedesátých letech, které jsou součástí jeho knih Dopisy Olze, Dálkový výslech a Prosím stručně. Především první dvě přinášejí v ucelených úsecích jakýsi vlastní divadelní dějepis.

Těžiště svazku je v autorově publicistice šedesátých let (především články pro časopis Divadlo a Divadelní noviny), věnované české, respektive pražské divadelní scéně té doby. Některé autorovy poznámky a dopisy určené režisérům Havlových her jsou zde publikovány poprvé. Zajímavé jsou části věnované jeho divadelním spolupracovníkům a vzorům – Alfrédu Radokovi a Janu Grossmanovi.

Premiéru má ve sborníku také komplet textů, v nichž se Václav Havel v průběhu let z různých důvodů věnoval téměř všem svým dramatickým textům a jako celek zatím nevyšel. Knihu uzavírá esej, který Freimanová poskládala z vybraných pasáží z Havlových Dopisů Olze psaných ve vězení. Autorovy existenciální úvahy o tom, čím mu divadlo v životě bylo a jakou roli hraje a mělo by hrát ve společnosti, v čem tkví jeho sociálnost a síla, jsou filozofickým vrcholem svazku.

Kniha Václav Havel o divadle nabízí vzrušující zprávu o genezi Havlových her, sondu do jeho autorské metody, do světa jeho postav a přemýšlení o divadle a tudíž i o životě v různých souvislostech.