Práce představuje španělskému publiku dosud zcela neznámou typologickou teorii významného představitele Pražského lingvistického kroužku Vladimíra Skaličky. Činí tak dvojím způsobem: popisem základních principů této teorie a její aplikací na současnou španělštinu. Aplikace na konkrétní jazyk umožňuje vyjádřit se dílčím způsobem k platnosti některých Skaličkových závěrů a ukázat, proč je Skaličkovo přemýšlení o jazyce zajímavé i pro dnešní lingvistiku.