Hlavním hrdinou příběhu je Karel Kopfrgingl, otec středostavovské rodiny, zvláštní laskavý podivín, jehož fascinuje smrt a vše s tím spojené. Mnoho let je zaměstnán v pražském krematoriu jako „spalovač mrtvol“. Na základě pokřivené interpretace tibetské filozofie chápe i usmrcování jako pomoc na cestě do ráje, k návratu do Světla a nekonečného míru. Kniha Spalovač mrtvol je mistrovským vhledem do duševních pochodů manipulovaného i sebemanipulovaného člověka, vlastně omezeného slabocha, z něhož se jakoby nenápadně, postupně stává lidská stvůra. V tomto případě proměna duše hlavního hrdiny příběhu „naštěstí“ vyústí do psychiatrické nemoci.
Leitmotivem novely je však především problematika rasové nenávisti a kolektivní viny.
Dílo je pozoruhodné myšlenkově i formálně, používáním výhradně spisovného jazyka i v přímé řeči, výstavbou děje, častým symbolickým vyjadřováním, opakováním slovních spojení, která umocňují gradaci a naléhavost sděleného.