Jde o autentický poeticko-esejistický text zevnitř surrealismu s neskrývanou řadou odkazů, zejména na Arcan 17 André Bretona. Autor svým pohledem odpovídá na otázky, co ze surrealismu v dnešní době zůstalo? Co je živé a co minulé? Východisko vidí jednoznačně v jeho, dnes zapírané, celistvosti a návratu k poetické zkušenosti spojující vědomé s nevědomím, a tím v překročení umění, filosofie apod. Kniha tak přesahuje obecně pojímané vidění nejen "českého" surrealismu, není knihou pro kritiky, ale pro cestovatele.