Klímova čtvrtá sbírka je v prvé řadě poctou velkým básníkům, kteří tematizovali plynutí ročních dob – Karlu Tomanovi, Josefu Horovi či Janu Skácelovi. Klíma toto spojení přiznává poetikou, která k jejich poetice explicitně odkazuje formou ozvuků a „dialogů“ s těmito básníky. Vzniká tak poezie, která je zcela soudobá, ale zároveň je zakotvena v tradici českého básnictví.