Praha se v meziválečném období stala jedním z předních center emigrace z bývalého ruského impéria, a to i díky vstřícnému postoji mladé republiky a její politické reprezentace. Publikace, věnovaná výtvarné scéně „ruské Prahy“, se neomezuje na autorky a autory, kteří se octli v emigraci v Československu, ale sleduje naopak místo Prahy v síti kontaktů ruské emigrace jako takové. Zároveň mapuje vztahy místní exilové komunity s dalšími středisky emigrace, především Paříží. Perspektiva institucionálních rámců, akvizičních praxí a strategií a jejich politických motivací umožňuje zabývat se ruskou sbírkou Karáskovy galerie, státními nákupy ruského umění, Archivem a galerií slovanského umění Slovanského ústavu, skupinou Skytové a výtvarnou expozicí Ruského kulturně-historického muzea jako symptomatickými příklady, na kterých lze ukázat proměňující se hranice pojmu ruského umění mimo Rusko a vztah výtvarné produkce k uměleckým tradicím předrevolučního Ruska. Pro popisované výstavy a umělecké sbírky jsou charakteristické bohaté mezinárodní kontakty a překračování hranic místních kontextů. Kniha proto klade důraz zejména na popis kulturních transferů a tím se snaží postihnout dynamiku vztahů s mezinárodní ruskou komunitou i místním kulturním děním.