Když tajemník Švédské akademie udílel Patricku Modianovi Nobelovu cenu za literaturu, nazval ho Marcelem Proustem naší doby. Modiano se ve své tvorbě věnuje tématům paměti, ztráty, identity a hledání a všechna jeho díla jsou variací na stejnou zkušenost: jeho vlastní. Rodokmen je vzácnou příležitostí odhrnout závoj fikce a nahlédnout příběh, jenž stojí na počátku těch ostatních. V těchto poutavých pamětech Modiano vypráví o svérázném životě svých rodičů za německé okupace, o svém dětství v domácnosti plné cirkusových umělců a gangsterů poválečné Paříže i o dospívání, kdy pro něj bylo zásadní seznámení s matčiným přítelem Raymondem Queneauem. I když Modiano přiznává, že na paměť se nedá vždy spolehnout, s bolestnou jasností si vybavuje nejpalčivější momenty svého mládí, včetně smrti svého desetiletého bratra. Modianovy vzpomínky na prvních jedenadvacet let jeho života v Paříži jsou opravdovým darem pro čtenáře jeho románů, k nimž nabízejí jedinečný klíč.