Částečně autobiografický román vypráví příběh dvanáctiletého německého chlapce, který se po válce úředním nedopatřením s matkou dostal do místa na severní Moravě v bývalých Sudetech (Weidenitz – Vidnava) při hranicích s Polskem, kde byli soustřeďováni Židé navrátivší se z koncentračních táborů a hodlající se odstěhovat do Palestiny. Zamýšleným místem určení, kam byli chlapec s matkou nasměrováni, bylo naopak jedno ze shromaždišť pro sudetské Němce před odsunem (Weidenau – Vidnice).

Ve Vidnavě získá matka práci pro utvářející se Stát Izrael a pro oba tím končí období hladovění. Hlavní hrdina Heinrich-Adolf, později novými kamarády označovaný jako Gojele, objevuje nový a nepochopitelný svět Židů, jež se celý svůj dosavadní život učil coby člen Hitlerjugend nenávidět.