Experimentální ranivá balistika vznikla jako nedílná součást teoretické ranivé balistiky a postupně se stala relativně samostatným vědním oborem. Největšího rozmachu dosáhla v 70. letech minulého století v souvislosti s prudkým rozvojem hodnotících metod kvantifikovaného hodnocení ranivého potenciálu malorážových střel a střepin spolu se snahami o objektivizaci hodnocení ranivých účinků malorážových střel (MRS) na člověka. Autor předložené monografie si jako cíl stanovil provedení analýzy stávajících metod a postupů kvantifikovaného hodnocení ranivého potenciálu MRS spojený s návrhem vlastního kritéria ranivého potenciálu střely (KRPS) založeném na experimentálním postřelování homogenních zkušebních bloků vyrobených z náhradních materiálů (substitucí) měkkých biologických tkání homogenní povahy.