Psychologie osobnosti usiluje o poznání a pochopení člověka, jeho psychiky, stejně tak i o sebepoznání a sebeporozumění. Činí tak různým způsobem a s použitím různých metod. Všechny z nich mohou být užitečné, ale žádná z nich není ta jediná a výlučná, která by mohla přinést objektivní poznatky trvalé hodnoty... Vědomí omezenosti možného poznání je důležitým předpokladem pro to, aby se výklad osobnosti nedostal do oblasti fikce, držel se reality a dosáhl dostupné míry přesnosti. Psychologie osobnosti není, resp. by neměla být, jen teoretickou disciplínou, ale i oborem, který je uplatnitelný v praxi, a proto je výklad zaměřen také na možnou aplikaci příslušných poznatků.