Epiktétova Příručka doplněná o fragmenty jeho Rozprav obsahuje zásady stoické filosofie a představuje kontury jejího pohledu na svět. Lidská mysl musí být podle stoiků schopna rozlišit kam až sahá boží vliv, od toho, co je v dosahu jednání každého člověka. Třetí část této knihy představuje některé myšlenky nejstarších reprezentantů této filosofické školy např. Zénóna či Chrýsippa, zarámována tu souhlasnými komentáři Senecovými, jinde jízlivými poznámkami Ciceronovými.

Primárním úkolem knihy není představit souvislý výklad stoického učení, ale být svému čtenáři užitečnou pomůckou a dopomoci mu k pokroku směrem k blaženosti. Tedy k životu zcela svobodnému a pokojnému, oproštěnému od bolesti, ale i neuvážené slasti. Aby u svého čtenáře takového pokroku mohl dosáhnout, představuje Epiktétos nejen přísnou stoickou doktrínu, ale také menší krůčky, důvtipné a prozíravé rady a mentální cviky, založené na bystrém pozorování lidské psychiky.