Kniha nese podtitul Životní příběh a další osudy Dr. Františka Chvalkovského, věrného služebníka státu, v který nevěřil, naprosto správně, protože málo co jiného vystihuje lépe jeho kariéru a zejména tragický osud. Co by bylo s tímto prvotřídním reprezentantem Republiky československé, jenž působil po dvacet let postupně v Tokiu, Washingtonu, Berlíně a Římě, nebýt jeho předčasné smrti? Po květnu 1945 by se jistě hodil samozvaným národním mstitelům jako hlava české válečné kolaborace. Anebo jako ideální osobní alibi milionům ostatních, kteří za protektorátu trpně mlčeli, anebo zaplňovali zdejší náměstí, včetně toho Václavského od Muzea až po Můstek, kdykoli bývalo třeba. Vinit z mnichovské katastrofy Edvarda Beneše nepřicházelo v úvahu, Emil Hácha ani Emanuel Moravec už také nežili, proto nezbývalo než obvinit plejádu ostatních, ovšem z hlediska aktuální potřeby mnohem méně zajímavých českých kolaborantů. František Chvalkovský je však absolutní většině současné populace neznámý. Pro zbytek pak bývá jednak sporný, jednak jej nedokáže správně zařadit. Tato kniha je mu však věnována právě proto, že byl brzy po válce vymazán záměrně a účelově, ne-li z pohnutek ještě jiných, ale vždy zřetelně přízemních. Jenomže právě to se jeví z hlediska národa, jenž nadbytkem osobností čímsi skutečně pozoruhodných v rozsahu celé své historie věru neoplývá, jako přepych přímo neúnosný.