Třetí básnická kniha Jana Macháčka. I když, jak podtitul knihy „Deníky z let 2006–2015“ napovídá, nejde o sbírky poezie, ale spíše o osobní výpovědi ve většině případů až „na kost“ autobiografické. V jednom rozhovoru Macháček o svých knihách řekl: „Vím, že píši téměř bez metafor, vím, že můj rým není originální a má čeština je spíše civilní, přesto se mi zdá, že snaha vypovědět svůj život pomocí veršů bez masky, póz a piruet má smysl. Poučená upřímnost, ne exhibicionismus. Snad je to málo, ale to, že mám své čtenáře, kteří mi občas píší i o svých životech, mě usmiřuje s tím, že když se dívám na Sovu, Kainara nebo Mikuláška, dívám se hodně daleko do výšky.“ Macháček je ateista. Jeho jediným bohem je žena, dárkyně a hybatelka života, ztělesněná konkrétními ženami z jeho příběhů. Básník ve své nové knize vypráví o pocitech prázdnoty, marnosti, souboji s alkoholismem, palčivosti stárnutí a hrdosti. A také o naději a chuti žít.