Vzpomínky a reflexe faráře Českobratrské církve evangelické. Jeho pohled zpět obzírá léta dětství a dospívání v rodině odbojáře a komunistického vězně, setkání s vírou v českobratrském pojetí, studium teologie v letech šedesátých, farářskou službu v severních Čechách a solidární disidentskou angažovanost v době normalizace. Obsáhlý prostor ve vzpomínkách, a zejména ve vybraných kázáních a přednáškách věnuje poslání a místu křesťanů v době po převratu 1989, budování a funkci Diakonie a kritice nacionalistických a populistických nálad ve společnosti i církvi. Pro autorovo podání je příznačná vděčnost za perspektivu víry i neokázalá pravdivost jeho reflexe.