Uměleckohistorická studie se zabývá deskovým malířstvím, které bylo nejvíce reprezentativním výtvarným oborem pozdního středověku. Věnuje se malířství tzv. husitské doby a dochází k nové interpretaci vztahu českých husitů k výtvarnému umění. Jednotlivé kapitoly seznamují nejprve s různými historickými, kulturními, společenskými, náboženskými i technologickými okolnostmi vzniku těchto maleb, takže čtenář může zasadit památky 15. století alespoň v náznaku do původního dobového kontextu, a tak je lépe pochopit. Druhá část knihy se zaostřuje postupně na více než šedesát dochovaných obrazů a obrazových souborů. Každým z nich se tak autorka zabývá zvlášť jak ze stylové, tak z ikonografické a historické stránky. Poprvé v posledních desetiletích obsahuje publikace i teoretické úvahy o metodologii dějepisu středověkého umění.