Pavel Juráček (1935–1989) byl jednou z předních osobností československé kinematografie „zlatých šedesátých“ minulého století.
Hned jeho druhý film (mimo studentských), absurdní satira Postava k podpírání (1963), získal několik mezinárodních ocenění. Z neznámého kluka z domku se šindelovou střechou v příbramské Dlouhé ulici se rázem stala osobnost, jejíž jméno se učil vyslovovat celý filmový svět. 
Přestože Juráčkovi bylo státní mocí dovoleno pracovat ve filmové branži pouhých šest let, vytvořil či se podílel na téměř dvaceti filmech. Jmenujme alespoň následující: Ikarie XB 1 (1963), Konec srpna v hotelu Ozon (1966), Kinoautomat (1967) a Případ pro začínajícího kata (1969).
Po nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl vyhozen z Barrandova a po podpisu Charty 77 se ocitl v hledáčku více než třiceti tajných agentů StB. Následovalo dvacet let nuceného zapomnění. 
Tato monografie se snaží umožnit naplno nahlédnout do Juráčkova tristního života včetně toho, co v Denících uvádí chybně nebo se nezmiňuje vůbec.