Alkmánovo „Partheneion z Louvru“, vytvořené ve Spartě zřejmě na sklonku 7. století př. Kr., je jedním z nejtajemnějších básnických textů starověkého Řecka.
Na stovce jen neúplně dochovaných veršů doprovází básník, hudebník a choreograf neznámého původu skupinu dívek během rituálu, v němž mají snad překročit práh dospělosti. Od papyrového nálezu v roce 1855 byl tento po mnoho staletí ztracený text podroben intentzivnímu zkoumání, kterému však dodnes úspěšně klade odpor: o mytickém pozadí i o podobě rituálu se z básně samotné dovídáme jen málo a zkušenost ukázala, že možných způsobů jak jejich smysl rekonstruovat existuje celá řada; záhadou zůstává také identita bohyně (Áótis), k níž se dívky Partheneia obracejí.
Alkmánův text však dodnes právem přitahuje pozornost nejen filologických dobrodruhů toužících rozlousknout některou z jeho mnohých hádanek. Jedná se o zdaleka nejvýznamější z dochovaných příkladů řecké sborové lyriky před Pindarem (tj. za první dvě staletí vývoje tohoto specifického žánru).
Papyrus nalezený na egyptské poušti zároveň nabízí letmý pohled na velmi nečekanou a téměř zapomenutou stránku života archaické Sparty.
Alkmánovy verše ale navzdory přísným metrickým pravidlům, torzovitosti díla a jeho sepjetí se zvyklostmi společenství tak odlišného od těch, která známe, dokáží také promlouvat, jako by byly napsány včera.

Řecký text a překlad Partheneia z Louvru je doplněn studií, která čtenáře postupně uvádí do diskusí o hlavních otázkách Alkmánova textu, a dále podrobným komentářem jednotlivých veršů. Připojen je také první český výbor z dalších dochovaných fragmentů Alkmánova díla.