Armádní služba ve vztahu k minulosti bývá často nahlížena s určitou samozřejmostí, aniž by bylo na konkrétních příkladech jasně prokázáno, jakým způsobem ovlivňovala každodenní život prostých venkovanů. Skutečnost, že vojáci vzešli z určitého rodinného a sociálního prostředí, do kterého se po skončení vojenské služby přirozeně chtěli vrátit, však pozornosti historiků uniká. A tak obrazně řečeno „od kolébky až k hrobu“ se snaží předložená kniha vysledovat osudy prostých venkovanů pocházejících ze dvou jihočeských panství. Právě tito lidé žijící na přelomu 18. a 19. století – tedy v období míru i války – prošli vojenskou službou v reformované rakouské armádě. Jejich „malé“ životní příběhy byly rekonstruovány počínaje odvodem do armády a konče návratem domů či smrtí na vojně. To vše bylo vykresleno na pozadí „velkých“ dějinných událostí – francouzských revolučních (1792–1802) a především napoleonských válek (1803–1815). V daných souvislostech pozornosti autorů neunikly ani konfliktní a velice napjaté vztahy mezi venkovským obyvatelstvem a příslušníky armády, kteří dočasně obývali vesnické usedlosti. Očima venkovské společnosti uvádějí, jak negativně byli nahlíženi příslušníci vlastní rakouské i nepřátelské armády. Předkládaná monografie se snaží v rovině obecné (kvantitativní) a zejména kvalitativní, tj. na konkrétních příkladech, čtenářům přiblížit okolnosti průběhu vojenské služby na prahu moderní doby.