Kniha je příběhem sochařského společenství, které vzniklo v devadesátých letech na pražské Akademii výtvarných umění okolo Karla Nepraše, a úvahou o sochařství samotném ve věku velkých změn. Neprašovou školou prošlo několik desítek studentů ve dvou etapách, zprvu jako Stará parta, později Lesbická škola. Jak trefně poznamenal jeden z nich, z ateliéru Karla Nepraše se téměř neodcházelo, taková tam vládla idyla. Všechny texty (popis každodenní sochařské praxe ateliéru, faktografie) rámují vzpomínky a rozhovory se studenty, kolegy a přáteli Karla Nepraše. Bohatý obrazový materiál přibližuje sochařský přístup profesora Nepraše, jeho asistentů a žáků. „Neprašova sochařská škola se stala pojmem i mimo mantinely samotné výtvarné disciplíny, řekněme jako samovolně vykrystalizovaný sociální experiment založený na důvěře mezi pedagogem a studenty.“ napsal Petr Vaňous v recenzi knihy, kterou vnímá jako dvoupólovou: „portrét Karla Nepraše jako sochařské ,legendy´, bohémské osobnosti neztrácející pod profesorským talárem pochybnosti o smrtelné vážnosti svého akademického poslání“ doplňuje „armáda Neprašových žáků.“ Karel Nepraš - Jiří Plieštik - Karel Bartáček - Simona Blahutová - Filomena Borecká - Lukáš Bravenec - Jan Cileček - Klára Čulíková (Langová) - Pavel Doskočil - Jana Doubková - Gabriela Lásková (Egemová) - Michal Fejfar - Martina Hozová - Martina Chloupa - Zdeněk Chmelař - Klára Klose - Rebeka Kloudová (Kočí) - Martina Niubó-Klouzová - Kateřina Kociánová - Markéta Korečková - Lenka Kortánková - Filip Kudrnáč - Alžběta Kumstátová - Ján Macko - Aleš Makarenko - Václav Mandelík - Tomáš Martinák - MICL – Michal Novotný - Vít Novotný - Miroslav Pánek - Jan Pospíšil - Vlasta Samohrdová - Paulina Skavová - Martin Slovák – Zdeněk Šmíd - Martin Šohajek - Benedikt Tolar - Tomáš Vejdovský - Lukáš Wagner.