V tomto pojednání (STh I-II, q. 55-67) Tomáš rozebírá základní charakteristiky ctností.
V návaznosti na Aristotela a Augustina nejprve uvádí definici ctností, poté se zaměřuje na jejich subjekt, tj. na jednotlivé schopnosti lidské duše, které jsou ctnostmi zdokonalovány. Dále rozebírá různé druhy ctností: ctnosti rozumové, morální (kardinální) a teologické (víra, naděje a láska). Následně se věnuje tématům, která jsou pro všechny typy ctností zásadní: pojednává o příčině ctností, o středové pozici ctností, o jejich jednotě a propojení. Na závěr se zabývá problematikou trvání ctností po skončení pozemského života. Tomášův traktát o ctnosti je jedním ze zásadních textů dějin filosofie zaměřených na etiku ctností. Pomáhá nejen pochopit, co je ctnost, ale také představuje cesty formace k ctnostnému jednání.