Pojďte spolu s Miloslavem Guldou, jen do jisté míry úspěšným, ale nepochybně sympatickým hrdinou knížky, kterou držíte v rukou, prožít jeho cestu odnikud nikam.
Cestu plnou naděje a očekávání, ale i překvapivých zvratů k horšímu. Autor vás bezpečně provede zákoutími prostředí, které důvěrně zná a má rád, jakkoli někdy hořce a s nezbytnou porcí sebeironie. Jde o divadlo a o jeho patrně nejméně honosnou tvář, které se tak často, a ne vždycky úplně spravedlivě, říkává šmíra. Ale „když máš talent, tak se neubráníš!“ říká jeden ze Štědroňových neslavných hrdinů. Jeden z dlouhého zástupu těch, kteří žijí z lásky k divadlu, nejsou prakticky vidět a prakticky nic nevydělávají, aby o to nápadněji zářili jejich šťastnější kolegové.
Životaschopnost a nezdolný optimismus jsou základní vlastností Míly Guldy. Ať se děje co se děje, nikdy neztrácí tah na branku, nikdy nepochybuje o smysluplnosti svého snažení. Nebo pochybuje, ale moc o tom nemluví. Dnes, kdy doba velí dávat co nejokatěji najevo námahu, kterou jsme vynaložili na tvorbu i těch třeba nejskromnějších plodů svého snažení a kdy tak často roníme ty co nejmokřejší slzy, jen ať svět vidí, jak krutě nám bylo ublíženo, jde nesporně o příklad hodný následování.