Kučerova kniha má dvě hlavní linky. V té první se autor odráží od skutečné události ze života spisovatele Miguela Cervantese, který v mládí strávil několik let v Alžíru coby zajatec pirátů, a možná právě tahle zkušenost mu umožnila stát se světovým spisovatelem. Ve druhé linii sledujeme příběh Sidiho Hameta— hrdiny vypůjčeného ze Cervantesova románu — potrhlého derviše, který se zbláznil z ustavičné četby knih slavných arabských cestopisců a ve společnosti kulhavé velbloudice a dítěte nalezeného v poušti putuje skutečnými i fiktivními zeměmi. Obě linie se protnou, když derviše Hameta a vojáka Saavedru spojí alžírské vězení. Největší lekce dona Quijota má aktuální rám — je to knížka o setkávání různých kultur, objevování nových světů, krajině měnící se v poušť a o síle představivosti. Jaké by to asi bylo, kdyby se don Quijote potkal s vypravěčkou Šahrazád?