Kniha se věnuje pastoraci mládeže v pojetí současné katolické církve. Kromě shrnutí významných směrů pastorální reflexe církevní práce s mládeží obsahuje také přehled o historii a současnosti diecézních center života mládeže (DCŽM) v kontextu koncepce Sekce pro mládež ČBK. Na základě srovnání českých a zahraničních dokumentů inspirovaných Druhým vatikánským koncilem zdůrazňuje potřebu přechodu od orientace na vnitřní ideály církve k mládeži jako k aktivním tvůrcům svého života víry. Klíčovým prvkem je inspirace příběhem učedníků na cestě do Emauz, který nabízí model pastorace založený na naslouchání, dialogu, sdílení a společném hledání cesty. Publikace také volá po reformě české mládežnické pastorace, aby více odpovídala principům synodality, tedy zapojení, spolupráce a odpovědnosti. Přináší vizi pastorace, která propojuje evangelium s každodenním životem mladých lidí a reaguje na jejich aktuální potřeby a otázky.