Autorka v nich zachycuje poslední zážitky ze země, kde se narodila a prožila třiatřicet let života. Pohledem člověka v mezní životní situaci popisuje přípravy k nucenému odjezdu z Československa. Textem procházejí známé i méně známé postavy české opozice sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Autentické zápisky evokují tíživou atmosféru doby normalizace a každodenního života v ní. Autorka s manželem a třemi dětmi, pětiletou dcerou, tříletým synem a osmiměsíčním miminkem, odjíždí z Prahy do Paříže. Následující část textu vzniká ve Francii, reflektuje první zkušenosti v cizí zemi, popisuje život v táborech pro politické uprchlíky a postupnou adaptaci v novém prostředí. Francouzské reálie se prolínají se vzpomínkami na pražské přátele, s úryvky z dopisů, které jim autorka adresuje. Text byl psán v traumatizující situaci, která zásadně změnila život pěti lidem. Přestože se jedná o osobní svědectví oscilující mezi narativní, emocionální, reflexívní a faktografickou rovinou, kniha má i svébytnou hodnotu historického dokumentu. Při konečné redakci v roce 2012, autorka opatřila text poznámkami. Vedle svých komentářů a vzpomínek do nich zahrnula i informace, s nimiž se seznámila při studiu archivních materiálů vzniklých z činnosti bývalé Státní bezpečnosti. Kniha je vybavena rozsáhlou obrazovou přílohou, fotografiemi a dokumenty. Pocházejí z archivu autorky a z Archivu bezpečnostních složek, především ze spisu, který pod krycím jménem "Baletka" na ni Státní bezpečnost vedla.