Autor vychází z meditativní linie české moderní poezie a snaží se navázat na tradici Josefa Hory. Pocity, k nimž se Křivánek stále vrací, jsou v jeho případě zakódovány ve smyslu lidské existence: i proto zde často nacházíme vykořeněnost, existenciální problematiku i touhu po životním zakotvení.