Brice Petit je prožraný červotočem verše. Vidí ho všude a ve všem, od hudební linky řinoucí se z flétny po píchlou duši jízdního kola. Neovládá jiný způsob, jak se potýkat se světem, jehož křivdy a lži vnímá s chorobnou citlivostí. Svědí ho to úporně a škrábat se umí pouze verši, které nezadržitelně bují v jeho hlavě jako rakovina metastázující na papír. Proti tomu nezadržitelnému výronu dobrovolně postavil hráz v podobě už téměř dvacet let trvajícího publikačního půstu. Jenže na to, aby bujel, jeho verš jíst nepotřebuje. A dál Brice Petita donekonečna odklepává na nový řádek.
Petr Zavadil