Monumentální trojdílný Kafkův životopis napsaný německým literárním historikem Reinerem Stachem je rozsahem, komplexností i významem zcela jedinečné dílo, považované v zahraničí za milník biografické literatury. Autor na něm pracoval celých osmnáct let, Kafku a jeho dílo prozkoumal v širokých dobových, společenských a literárních souvislostech. Přesto jeho dílo není určeno úzkému okruhu „kafkologů“. Naopak, Stachův styl je barvitý, živý a čtivý: jako byste četli strhující, napínavý román. První svazek zachycuje Kafkovo dětství a mládí, studia a prvních léta strávená v zaměstnání a zároveň vykresluje velkolepé dobové panorama spisovatelova rodného města, habsburské monarchie i celé střední Evropy. Kafkovy rané roky (1883–1911) rozhodně nebyly dobou pokojnou. Vznikala nová média a technologie – auta, první letadla, pásová výroba, telefon... to vše urychlovalo a měnilo život. Praha byla centrem vášnivých národnostních sporů a napětí, které se vybíjelo i na židovském obyvatelstvu. A uprostřed toho si citlivý Franz vybojovával cestu k duševní samostatnosti a k vlastní literární tvorbě – proti očekávání rodiny a nejednou i navzdory radám přátel. Rozhodující roky života pod mikroskopem: Reiner Stach proměnil Franze Kafku v románovou postavu. Süddeutsche Zeitung Jeden z největších životopisných projektů německé literární historie [...] biografie století. Frankfurter Allgemeine Zeitung Z recenze Hellmutha Karaseka, jež vyšla 27. září 2014 v deníku Die Welt: „Hodina, kdy se Kafka 3. července 1883 narodil, přechází v Stachově podání v grandiózní panorama spletitých dějin Prahy a českého sebepojetí. Tehdejší Praha měla okolo 220 000 obyvatel. Osmdesát osm procent z nich se hlásilo ke katolictví, dvě procenta k protestantské víře a devět procent k judaismu. Doba Kafkova narození se odehrávala ve znamení radikálních změn. Zatímco město uvnitř starých hradeb obývali z valné části Němci a německy mluvící Židé, opodál probíhala nepozorovaná, leč rozhodující změna: předměstí osidloval český proletariát a české sebevědomí rostlo. Pokus předsedy vlády zavést po vyhraných volbách češtinu jako první úřední jazyk ztroskotal na odporu rakouských Němců. Národní mladočeské hnutí se zapletlo s vídeňským antisemitismem německy mluvících rasistů, jako byl Georg Heinrich von Schönerer a starosta Vídně Karl Lueger.“