Tvorbu Josefa Šímy z 20. a 30. let 20. století charakterizuje prolínání různých sfér a konfrontace odlišných "světů", což se stalo výchozím bodem tematického zaměření tohoto projektu.
Začalo to inspirativním setkáním jeho rodného prostředí s Francií, kde Šíma žil od roku 1921, což předznamenalo jeho postavení "mezi". Toto postavení se projevuje v různých aspektech jeho tvorby - například v jeho vědomém překračování vymezených hranic avantgardy směrem ke klasickému malířství, v odlehčování "vážného" umění humorem či podněty z komerční sféry a populární kultury, a v čerpání poznatků z vědy a myšlenek z filozofie.
Hlavním "mezisvětem" je však jedinečné propojení výtvarného umění s principy poezie, které si zaslouží podrobnější analýzu než jen obecné poznámky. Základem pro interpretaci Šímových děl se tak proto vůbec poprvé staly konkrétní a faktické analýzy poetického jazyka, jak je prezentoval člen Pražského lingvistického kroužku Roman Jakobson, doplněné o radikální koncepce poezie z první poloviny 20. století.
Publikace se skládá z několika rozsáhlých studií, bohatě doplněných ilustracemi.