Vladimír Veit ve své knize s výstižným podtitulem Ze života jednoho českého písničkáře nabízí čtenáři koláž svých písňových textů a vzpomínek na dětství, mládí a vlastní písničkářské začátky. Jako člen volného sdružení Šafrán zažil jeho zrod, vrcholná léta i pád, řízený komunistickou policií. Cudně a bez emocí popisuje též léta strávená ve vídeňském exilu, kam odešel po podpisu Charty 77. Knihu uzavírá vyprávění z let devadesátých, kdy se v éře začínajícího kapitalismu věnoval vydávání vlastní tvorby. Mozaiku textů doplňuje bohatá dobová dokumentace, diskografie a glosy Veitových kolegů a přátel. Vladimír Veit patří k první generaci našich městských písničkářů, ovlivněné zejména poezií beatniků, Donovanem a Bobem Dylanem, kteří začali veřejně vystupovat v druhé polovině 60. let. Jako křehký lyrik a výborný skladatel melodických písní býval zastíněn svými slavnějšími a výrazově suverénnějšími kolegy Vladimírem Mertou, Vlastimilem Třešňákem či Jaroslavem Hutkou. Patrně jen znalci vědí, že Veit je autorem hudby mnoha zásadních písní z Hutkova repertoáru. Asi nejvíce se však proslavil svým nevšedním a naléhavým zhudebňováním pestré palety autorů naší i světové poezie 19. a 20. století. Pro svou nenápadnou autorskou a interpretační sílu je již několik desetiletí považován za neopakovatelnou osobnost české folkové scény.