Po delší odmlce přichází autor s novou sbírkou Jeden člověk.
Jedná se o sbírku neotřelou, byť by si jistě zasloužila být otřelou, což by svědčilo o tom, že je používaná a to velmi.
Můžeme se v ní setkat s příběhy miniaturními, s dvojveršími gigantickými. Štengl zkoumá, kde je hranice mezi pouhým vtipem a poezií, aby dospěl k závěru, že žádná taková hranice neexistuje. Závěrem si pak neodpustí připojit několika stránkový literární experiment s názvem Slova vyjmutá.
Sbírka k smíchu či pláči, k rumu či k čaji.