První svazek z díla básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera (1841-1901), zahleděného většinou do dávných časů nebo dalekých krajů, je v edici Česká knižnice román s autobiografickými rysy odehrávající se v autorově současnosti a vydaný poprvé roku 1891. Je to mj. i nervní, bolestně prožívaný příspěvek velkého českého novoromantika k nově kladeným otázkám českého osudu a české národní identity. Jeho titulní hrdina, mladík prožívající chorobu a smrt po boku krásné dívky v krajině etruských ruin střední Itálie, má stejně jako sám autor mnoho výhrad ke své zemi i národu, k smířlivosti s útlakem, k malichernosti jeho vůdců, a romanticky rozdíraný nepřekonatelným rozporem mezi snem o velkých činech a přízemí skutečností marně se snaží zakotvit a najít si místo. český text