Starý, nemocný, osaměle žijící architekt Johann Wenger si po úrazu, který ho uvězní v bytě a upoutá na invalidní vozík, trpce uvědomuje svou bezmoc a závislost na druhých. Oporou v jeho fyzickém, ale i psychickém stavu je mu mladý lékař dr. Mailänder, s nímž se krátce předtím seznámil a spřátelil, lékařova žena a šestiletá dcerka. Paralelně s vnějším světem se ale Wenger oddává také něčemu, co nazývá hrou s myšlenkami. V duchu si totiž vybavuje to, co tvoří páteř jeho života: vzpomínky na dětství a mládí, na začátky odborné činnosti, na vzory a také zneklidňující představy o budoucnosti světa. Myšlenky a vzpomínky v duchu píše osobnostem, jež ho formovaly. A právě tato korespondence umožňuje čtenáři nenásilně vplout do života starého muže, který nezná sebelítost ani sentimentalitu.