Tato kniha není určena jen historikům, ale každému, koho zajímá minulost nejen jako pestrá mozaika událostí, ale jako složitý a rozporuplný proces. Autor se na základě celoživotní badatelské zkušenosti domnívá, že historik by neměl jen vyprávět zajímavé příběhy a zprostředkovat, co je ukryto v archivech. Měl by také vysvětlovat velké historické proměny, z nichž vyrůstá naše současnost.

Ve dvaceti esejích své knihy hledá příčinné vztahy, které se těmito proměnami proplétaly. Dějiny nelze omezit na dějiny národní, ale je třeba jejich výklad zařadit do souvislostí dějin evropských. Sem patří také zamyšlení nad tím, proč vývojové změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně.
Proč získaly země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem?
Čím se liší minulost Evropy od dějin ostatních kontinentů?
Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy?
Můžeme uplatňovat komparativní přístup při rozboru a výkladu evropských dějin na cestě k moderní společnosti?
Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích?
V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v polovině 17. století?
Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou?
Je „nacionalismus“ vhodným termínem pro analýzu národnostní problematiky v minulosti i dnes?
Má smysl klást si otázku „co by se stalo, kdyby“? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou vývoje?