Pavel Brázda je považován za jednu z nejvýraznějších solitérních osobností českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století i začátku tohoto tisíciletí. Jeho tvorba vychází z naprosto osobitého pojetí figurálního realismu, v němž se propojují prvky vnitřního snového vizionářství s výpovědí obecného humanistického sdělení o světě a pozitivní a vitální i stinné stránce lidské psychiky. K jeho souborné půlroční výstavě v Národní galerii v letech 2005-2006 vyšla obsáhlá monografie Brázda, dnes již bezmála rozebraná. Kolekci asi 300 kreseb a kresebných skladeb, s kterými Brázda začínal v druhé polovině 80. let ještě jako topič v koksové kotelně a pokračoval donedávna, se už dlouho chystal vydat knižně. Kromě několika z nich nebyly dosud zveřejňovány, ale vyhrazeny k tomuto záměru. Doprovázeny a spojeny v ucelenou fabuli budou autorovým textem. První díl je nazván HR, druhý A, vcelku tedy HRA.