Další z řady vojensko-historických mystifikací plzeňského autora Jana Drnka „Druhý dech habsburské monarchie“ se zabývá možností zachování Podunajské monarchie po skončení světové války. Děj se odehrává mezi podzimem roku 1916, kdy umírá císař František Josef I. a na trůn nastupuje přímo myslící voják, přesvědčený katolík (dnes církví blahoslavený) Karel I. Klíčovým bodem mystifikační změny se stává Karlovo rozhodnutí nechat se v Praze korunovat svatováclavskou korunou, vyvést monarchii z války čestným mírem a provést její celkovou reformu na základě quadrilistického uspořádání čtyř státních celků – Koruny svatováclavské, Koruny svatoštěpánské, Jihoslavonského království a zbylých zemí na říšské radě zastoupených. Pražská korunovace a příslib narovnání způsobí obrat ve veřejném mínění Čechů, oslabí zahraniční akci T. G. Masaryka a naruší vztah mezi trůnem a Němci. Karel je nucen opírat svůj plán stále více o slovanské národy říše, zatímco Česká národní rada musí stále více spoléhat na činnost legionářských vojsk. Děj se odehrává na všech bojištích války. Čtenář spolu s hrdiny příběhu putuje s vojenskými ešalony Sibiří, bojuje rozhodující bitvu na Piavě, prochází se audienčními sály i soukromými pokoji Hofburgu. Opět je zde mistrovsky spojena faktografická práce historika (ačkoliv autor se prohlašuje za laika) s erudicí romanopisce, která dává ději spád, napětí a gradaci. Jako u řady dalších Drnkových mystifikací může čtenář číst knihu jako téměř vědeckou historickou práci stejně jako napínavý a literárně sevřený román.

Autor nezapře své monarchistické přesvědčení a ještě důsledněji a nelítostněji než například u Žab v mlíku pátrá v daleké minulosti po příčinách našich současných potíží s demokracií, které spatřuje v nerespektování práva a ústavnosti, v nedostatku vyšších idejí a společenských hodnot, v jejich nahrazování inertní hodnotou peněz, svévolné moci a ateistické víry.