První díl Polybiových Dějin I (vyd. 2008, AK 77) obsáhl ze čtyřiceti knih jeho dějepisného díla knihy první a druhou. Autor sám je označil jako úvod, podal v nich přehled událostí v letech 264–220 př. Kr. Hlavními tématy jsou první punská válka (264–241), povstání žoldnéřů v severní Africe proti Kartagiňanům (241–238), první illirská válka Římanů (229–228), keltské vpády do Itálie ve 3. století, vznik a rozmach achajského spolku a válka proti spartskému králi Kleomenovi III. (229–222). Tento druhý díl Dějin obsahuje knihy třetí, čtvrtou a pátou. Ty jsou věnovány období let 220–216 př. Kr. Ve třetí knize popsal autor vznik a průběh druhé punské války od Hannibalova tažení do Itálie až po katastrofální porážku Římanů u Cann (r. 216). Čtvrtá a pátá kniha přináší výklad událostí v Řecku, zejména líčení tzv. spojenecké války (220–217) a soudobých událostí v Malé Asii, Sýrii a Egyptě včetně čtvrté syrské války (219–217). Další knihy se nedochovaly v úplnosti, z šesté až šestnácté se zachovala asi třetina, další dvě jsou ztraceny, od dvacáté knihy pak se dochovaly části zvící několik kapitol. Přesto jsou Polybiovy Dějiny jediným, alespoň zčásti dochovaným dílem helénistického dějepisectví.