Ve svém básnickém debutu se Petr Čechák (1990) ohlíží za dobou ne zas tak vzdálenou, kterou koneckonců každý tak trochu zná – konec studií, první pracovní zkušenosti, osamostatnění se od rodiny… Verše se tak stávají jakýmsi intimním dopisem či deníkem, při jehož četbě si můžeme znovu vybavit tu zvláštní nezávislost i samotu, kterou jsme pocítili ve chvíli, kdy jsme začali žít svůj vlastní život, tu svěží chuť rán, kdy se vše zdálo jasné, i trpkou chuť večerů, během nichž jsme o všem pochybovali.
Do básní se kromě osobního života promítají autorovy zážitky z jeho dlouhodobých pobytů ve Francii a Beneluxu, k jejichž kultuře má autor blízký vztah. Najdeme v nich i odkazy na události, které v posledních letech výrazně poznamenaly svět, který nás obklopuje. A určitě z nich lze vycítit, že autor má kromě poezie rád také dobré jídlo a pití.
Verše jsou doprovázeny působivými ilustracemi Lenky Bičové.