Kniha vzpomínek Černá nit volně navazuje na prózu Slyšet a přijmout.

Život je vždycky hádanka.

Avšak nadhled Jarmily Konečné, získaný dlouholetými zkušenostmi, k tomu dodává, že je to hádanka, která s trpělivým úsměvem čeká na rozluštění.

Autorka v knize prokazuje, že má mnoho co říct dnešní době, která se té dávno minulé něčím začíná hodně podobat. Její hlas nám připomíná, jak je důležité nepoznamenat děti svým nedostatkem času či zanedbáním (když už ne zrovna týráním).

Ztížené podmínky v dětství (či nemístné poznámky rodičů) mohou člověka nastavit tak, že nikdy nikomu neřekne NE, ale vždycky se sám raději obětuje namísto druhých. Bývá smutným pravidlem, že "hodní umírají mladí" - že NE, které člověk celý život neuměl vyslovit, nakonec jeho vlastní tělo řekne za něho. Vyrůst, dozrát a opustit toto sebeničivé, byť společností tak často oceňované paradigma je dlouhodobý a bolestný, nicméně uskutečnitelná proces, jak nás autorak ujišťuje sdílením svých vlastních zkušeností.