„Boha“ kdysi západní civilizace považovala za jistotu, nyní jde o jednu z našich nejkontroverznějších myšlenek. Vedly se spory a bojovaly války a lámala se srdce, když se lidé snažili přivlastnit si, definovat nebo se dokonce jen vztáhnout k této bytosti – nebo vyložit její (ne)existenci. Cesta ven z této kulturní slepé uličky snad spočívá v tomto: Co se děje uvnitř Boha? Jak se jeho život sám projevuje – sám manifestuje – v tanci stvoření? Ježíšovi následovníci s touto otázkou dlouho zápasili v kontextu Boha jako jednoty v různosti. Trojice… Ale Bůh je jeden! To je zásadní tvrzení tří velkých monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství a islámu. Ale po Ježíšovi většina křesťanů v praxi obvykle uhne a říká: „Ano, Bůh se nejdokonaleji zjevil jako Trojice, ale zároveň je opravdu Jeden!“ Není divu, že naši židovští předchůdci byli zmateni a říkali, že jim to zní jako blábol a jako velká hrozba monoteismu – a přišel s tím někdo z jejich vlastního středu! Že by to byla jen matematická hádanka? Nebo prostě čistá hereze jakési esoterické skupiny?