V Bloumání epochami se autor pokouší zachytit poselství historie ve třiceti drobných esejích, jimiž reagoval na aktuální vydání rozličných historických studií, popřípadě pramenných textů.

Od reflexí velkých dějinných panoramat (kritika civilizace Arnolda Toynbeeho, historie utopismu Patrika Ouředníka, proměny luxusu Gillese Lipovetského či vývoj antisemitismu Geralda Massadiéa) přechází Viktor Šlajchrt k úžeji zaměřeným zprávám: evokuje lidové náboženské představy raného středověku i mystiku středověku vrcholného, zmiňuje Vikingy i Polabské Slovany, konfrontuje pohled muslimů a křesťanů na křižácké výpravy. Přes renesanci a baroko se pak dostává až ke kořenům vražedného extremismu dvacátého století. V závěrečné eseji pojednává dílo britského historika Rogera Griffina, podle nějž fašismus i komunismus vyplynuly z rozporů modernismu. Při svých občasných kritických výhradách k tezím odborníků vychází autor z obecných i osobních zkušeností esejisty, který není historikem, ale sečtělým laikem s vytříbeným smyslem pro skryté významy literárních obrazů.