Země je poetickou laboratoří slov. Plnost rtů Eurydik se mísí s bušením srdcí Orfeů, stačí fyziologie okamžiku a svět se změní v každém. Co víme o životě? Čas teče, slova žhnou v odstínech všech barev, v odlescích tóniny řeky umírá letní motýl, pomíjivost neodpouští.. Živí mluví o epidemii jazykem mrtvých. Byli tu skvělí lidé a nezapomenutelná atmosféra. List letí prázdnem a padá do zrcadla snu. Na zahradě rozvěšené lampiony upomínají na zahradní slavnost. Kam zmizeli hosté? „Sedni si do trávy u lesa a zasni se jaký by to bylo fajn, kdybys byl na místě, kde se zázraky dějí, a nikdy bys neřekl, že se odehrají,“ radí podvědomí. Vkusně vypravená publikace s ilustracemi ak. mal. Michala Slejšky. „Do určité míry je nová sbírka Bohumila Ždichynce Bezejmenný Sokrates, adresovaná lidstvu a civilizaci stojící na mnoha křižovatkách, z nichž vedou nekonečně slepé uličky, i inspirujícím hledáním a posléze objevováním hodnot našeho života. Pokud totiž kdysi Cicero usoudil, že Sokrates snesl filosofii z nebe na zemi, Bohumil Ždichynec ji ze země básnicky pozdvihuje a poněkud i pozemšťuje,“ píše v doslovu literární kritik doc. PhDr.Vl adimír Novotný, Ph.D.